Dary jsou až na výjimky obecně daňově neuznatelným nákladem. Za splnění určitých podmínek lze však poskytnutá bezúplatná plnění (dary) uplatnit jako položku odčitatelnou od základu daně.
Náklady vzniklé z titulu poskytnutí daru, tj. peněžního nebo nepeněžního (bezúplatného) plnění, jsou obecně náklady daňově neúčinnými.
Daňově uznatelným nákladem však je bezúplatné poskytnutí předmětu propagačního charakteru, který:
- je opatřen jménem nebo ochrannou známkou poskytovatele, nebo propagovaného zboží či služby,
- má hodnotu bez DPH nepřesahující částku 500 Kč za kus,
- nepodléhá (s výjimkou tichého vína) spotřební dani.
Jako daňový náklad lze uplatnit také náklady poskytnuté formou nepeněžního plnění v souvislosti s odstraňováním následků živelních pohrom, k nimž došlo na území ČR, na území jiného členského státu EU, Norska nebo Islandu. Není ovšem přípustné uplatňovat tyto náklady jako náklady daňové a současně i jako odčitatelnou položku podle § 15 odst. 1, resp. § 20 odst. 8 ZDP.
Z hlediska daňové legislativy řeší oblast poskytování darů především zákon o daních z příjmů, a to:
- v § 15 odst. 1, 2 a 9 (pro fyzické osoby),
- v § 20 odst. 8 až 12 (pro právnické osoby),
- v § 24 odst. 2 písm. zp) (daňové náklady),
- v § 25 odst. 1 písm. t) (nedaňové náklady).
Dary lze za stanovených podmínek uplatnit jako položku odčitatelnou od základu daně. Nárok na odečet od základu daně z titulu poskytnutých darů mají jak osoby fyzické, tak i právnické (mimo neziskových subjektů).
Testovat je nutné:
- subjekt obdarovaného,
- účel použití daru,
- spodní a horní limit výše…