Manka a škody

19.12.2013, Zdroj: Verlag DashöferDoba čtení: 3 minuty

Eviduje-li podnikatel manko či škodu, půjde o daňový náklad pouze za splnění podmínek daných zákonem o daních z příjmů.

Zákon o daních z příjmů (zákon č. 586/1992 Sb.) upravuje z hlediska daňového problematiku mank a škod v:

• § 24 odst. 2 písm. c) ZDP, který řeší daňový režim zůstatkové ceny majetku vyřazeného v důsledku škody,
• § 24 odst. 2 písm. l) ZDP, kde se uvádí výčet případů, kdy jsou manko a škoda daňově účinnými náklady,
• § 24 odst. 2 písm. zg) ZDP, kde se uvádí případy daňově uznatelných nákladů v důsledku likvidace zásob,
• § 24 odst. 10 ZDP definuje živelní pohromu,
• § 25 odst. 1 písm. n) ZDP uvádí základní pravidlo pro daňový režim mank a škod,
• § 25 odst. 2 ZDP, kde je uvedena definice škody.

K otázce mank a škod se vyjadřuje i pokyn GFŘ D-6 k § 24 odst. 2 body 3, 28 a 29 ZDP.

Účetní předpisy zmiňují tuto problematiku v:

-      zákoně o účetnictví (zákon č. 563/1991 Sb.), a to v § 25-§27

-      § 28 prováděcí vyhlášky (vyhláška č. 500/2002 Sb.)

-      ČÚS (č. 007, část 3.1. a 3.6. ČÚS 019)

Škodou se dle § 25 odst. 2 ZDP rozumí fyzické znehodnocení (poškození nebo zničení) majetku ve vlastnictví poplatníka, a to z objektivních i subjektivních příčin, pokud je majetek v důsledku škody vyřazen. Aby bylo možno mluvit o škodě z hlediska zákona o daních z příjmů, musejí být tedy splněny dvě podmínky:

• škoda je způsobena na majetku poplatníka,
• majetek je následkem vzniklé škody vyřazen z obchodního majetku poplatníka.

Za škodu se však nepovažuje poškození majetku v případě, že majetek je opraven.

Mankem a škodou naopak nejsou

• technologické a technické úbytky a úbytky vyplývající z přirozených vlastností zásob vznikající např. rozprachem, sesycháním v rámci technologických úbytků ve výrobním, zásobovacím a odbytovém procesu (přirozené úbytky zásob materiálu, zboží, nedokončené výroby, polotovarů a…